Kategorie: Články

Česká republika má dlouhou tradici občanské společnosti a sociální ekonomiky, která sahá až do 19. století. V tomto období vzniklo množství občanských spolků a církevních organizací, které byly zakládány s důrazem na čestnost, mravnost a vzájemnou podporu. 80. léta 19. století jsou spojována se jménem Cyrila Kampelíka a zakládáním družstevních záložen, kdy svépomoc byla považována za prostředek rozvoje průmyslu a podnikavosti. Zakládaly se spotřební a výrobní spolky dělnictva a měšťanstva, Karel Engliš formuloval principy hospodářského individualismu i solidarismu. V této době se rozvíjel silný altruismus a solidarismus, které odpovídají evropskému myšlení o sociálních podnicích.

Mezi světovými válkami bylo v České republice mnoho vzájemných spolků a družstev, navazujících na tradici národního obrození. Specifikem bylo vysoké množství spolků a sdružení; například v roce 1869 tvořily spolky v českých zemích 40 % všech spolků monarchie. Vrcholu spolkový život dosáhl v roce 1939, kdy existovalo 9115 spolků. V období protektorátu však došlo k výraznému útlumu spolkové činnosti.

Po druhé světové válce došlo k dočasné obnově spolků, družstev a dobrovolnických organizací. Zlom přišel se zákonem č. 68/1951 o dobrovolných organizacích, který transformoval spolky na společenské organizace, sloužící podpoře socialismu. Vznikl Svaz výrobních družstev a byl zřízen fond dlouhodobého úvěru, což přispělo k rozvoji výrobního družstevnictví. Nicméně v období normalizace sedmdesátých let došlo k přísné kontrole spolkové činnosti a většina nestátního neziskového sektoru byla potlačena nebo zničena, neboť nemohl existovat v rámci socialistického režimu.

Po roce 1989 byla spolková a nadační činnost rychle obnovována, zejména díky zákonu č. 83/1990 o sdružování občanů, který umožnil snadnou realizaci práva na svobodné sdružování. Mnoho nově vzniklých sdružení navázalo na tradici spolků zaniklých za socialismu. Další legislativa týkající se nadací, obecně prospěšných společností a církví posílila obnovu třetího sektoru. Obnovu zažila i družstva, která se díky nové legislativě přizpůsobila tržním principům, přesto však mnoho z nich v tržním prostředí neobstálo a přineslo členům zklamání.

Po roce 1989 došlo k výrazné tržní orientaci a odklonu od některých pozitivních principů, které byly rozvíjeny za první republiky. Přesto má Česká republika bohatou tradici třetího sektoru a občanské společnosti, na které může dále stavět. Kromě tradičních spolků a neziskových organizací se ve 21. století začaly více objevovat iniciativy jako CSR (společenská odpovědnost firem), firemní nadace a firemní dobrovolnictví.

Moderní sociální podniky v ČR dnes zahrnují spolky, obecně prospěšné organizace a společnosti s ručením omezeným, které odpovídají evropskému vývoji sociálních podniků, a to jak stylem řízení, tak svou činností a posláním. Nedávným krokem v oblasti sociálních podniků bylo vytvoření právní formy sociálního družstva, které je v některých zahraničních zemích výhradní formou pro sociální podniky. V České republice však tato forma nenalezla velký ohlas, a většina sociálních podniků dává přednost formám občanských sdružení a obecně prospěšných společností.

Veřejně prospěšný cíl
Sociální podnik má jasně definovaný veřejně prospěšný cíl, který je uveden v jeho zakládacích dokumentech a naplňován prostřednictvím konkrétních aktivit.

Sociální prospěch
Sociální prospěch zahrnuje aktivity, které prospívají společnosti nebo specifickým skupinám, zejména znevýhodněným osobám. Důležitým prvkem je také zapojení zaměstnanců a členů do rozhodování o směřování podniku.

Ekonomický prospěch
Sociální podnik vykonává stabilní ekonomickou činnost a je schopen řídit ekonomická rizika. Zisk se prioritně používá na rozvoj podniku a na dosažení veřejně prospěšných cílů. Sociální podnik má nezávislost v manažerském rozhodování, není závislý na externích zakladatelích či zřizovatelích.

Environmentální a místní prospěch
Sociální podnik uspokojuje především potřeby místní komunity a využívá lokální zdroje. Zohledňuje environmentální aspekty výroby i spotřeby a spolupracuje s místními partnery.

Definice pojmů

Sociální a solidární ekonomika
Zahrnuje aktivity subjektů sociální ekonomiky, jejichž cílem je zvyšovat zaměstnanost v místních podmínkách nebo uspokojovat další potřeby a cíle komunity v oblasti ekonomického, sociálního, kulturního a environmentálního rozvoje.

Subjekty sociální ekonomiky
Jsou to sociální podniky, podpůrné finanční, poradenské a vzdělávací instituce pro sociální podnikání, a nestátní neziskové organizace, které vykonávají ekonomické aktivity za účelem pracovního uplatnění svých klientů nebo pro financování svého poslání.

Tyto subjekty sdílejí společné charakteristiky, jako je plnění veřejně prospěšných cílů, demokratické rozhodování, podpora občanských iniciativ, nezávislost na veřejných či soukromých institucích, specifický způsob nakládání se ziskem, zohledňování environmentálních aspektů, uspokojování místních potřeb a využívání lokálních zdrojů.

Sociální podnikání
Představuje podnikatelské aktivity, které přinášejí prospěch společnosti a životnímu prostředí. Hraje klíčovou roli v místním rozvoji a často vytváří pracovní příležitosti pro osoby se zdravotním, sociálním nebo kulturním znevýhodněním. Zisk se převážně reinvestuje do dalšího rozvoje podniku. Pro sociální podnik je stejně důležité dosahování zisku jako zvýšení veřejného prospěchu.

Sociální podnik
Sociální podnik je subjekt sociálního podnikání, ať už právnická nebo fyzická osoba, která splňuje principy sociálního podniku. Jeho hlavním cílem je plnění veřejně prospěšného účelu, uvedeného v zakládacích dokumentech. Vzniká a rozvíjí se na základě principu trojího prospěchu: ekonomického, sociálního a environmentálního.Integrační sociální podnik
Integrační sociální podnik je specifický typ sociálního podniku, který je zaměřen na zaměstnávání a sociální začleňování osob znevýhodněných na trhu práce. Tento cíl je jasně formulován v zakládacích dokumentech a integrační sociální podnik také vychází z konceptu trojího prospěchu: ekonomického, sociálního a environmentálního.

Existuje mnoho definic sociálního podnikání, základní principy jsou ale vždy shodné: Sociální podnikání slouží společensky prospěšnému účelu. Může se jednat o začleňování znevýhodněných osob na trh práce, zvyšování zaměstnanosti ve vyloučených lokalitách nebo ochranu životního prostředí. Cílem je bezesporu přinášet prospěch celé společnosti.

Hlavním cílem sociálních podniků je „vyšší dobro“, musí zároveň být ekonomicky udržitelné a schopné vygenerovat vlastní příjmy. K tomu je nutné sestavit fungující obchodní plán, jasně stanovit cíle a dobře promyslet cenovou politiku, aby podnik dosahoval pozitivních hospodářských výsledků. Sociální podniky se od běžných podniků liší především způsobem nakládání se ziskem. Zatímco u běžných podniků se zisk často rozděluje mezi majitele nebo akcionáře, sociální podniky reinvestují velkou část svého zisku zpět do rozvoje podniku, péče o zaměstnance a naplňování společensky prospěšných cílů.

Sociální podnikání se zaměřuje na vytváření pozitivních dopadů ve společnosti.

Významnou roli hraje rovněž aspekt životního prostředí. Pokud se podnik zaměřuje například na zvýšení zaměstnanosti v určitém vyloučeném regionu, měl by odpovědně využívat místní zdroje. Často se klade důraz na pozitivní dopad na místní komunitu. Sociální podniky se podílejí se na místních iniciativách, zaměstnávají převážně obyvatele daného regionu a často využívají lokální zdroje a produkty ostatních místních podnikatelů.Sociální podnikání představuje atraktivní alternativu ke klasickému podnikání a imponuje množství žen, které se zajímají o společenské otázky a chtějí svou činností přispívat k pomoci ostatním.

Dne 19. června 2024 proběhlo další jednání Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Na programu byl mimo jiné návrh zákona o integračním sociálním podniku a v neformálních diskusích se řešila i připravovaná novela zákona o zaměstnanosti.

Podpora OZZ zůstane zachována

K návrhu zákona o integračním sociálním podniku bylo předloženo pět pozměňovacích návrhů. Výbor doporučí tři z nich: doplnění obecných principů sociálního podniku, zkrácení doby pro poskytování motivačního příspěvku a zpřesnění podmínek pro jeho poskytování. Naopak návrhy na redefinici fondu reinvestic a diferenciaci výše příspěvku na náklady výbor nedoporučí.Podle neoficiálních informací od poslanců a Ministerstva práce a sociálních věcí se z důvodu rozsáhlého nesouhlasu napříč politickým spektrem zatím odkládá zrušení podpory OZZ na tzv. chráněném trhu práce. Ministerstvo urychleně přepracuje novelu, aby ji vláda mohla projednat ještě v červnu a nebyl ohrožen termín její účinnosti od 1. ledna 2025.

Náhradní plnění je pojem používaný v českém právním prostředí k označení alternativního způsobu, jakým mohou zaměstnavatelé splnit svou zákonnou povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením. Podle české legislativy jsou firmy s více než 25 zaměstnanci povinny zaměstnat stanovený počet osob se zdravotním postižením. Pokud tuto povinnost nemohou naplnit přímo, mají možnost využít náhradního plnění.

Čtyři formy náhradního plnění:

1. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením (OZP) Nejjednodušší formou náhradního plnění je přímé zaměstnání osob se zdravotním postižením. 

V některých případech však charakter pracoviště nebo povolání neumožňuje zaměstnat OZP. Přesto je zaměstnavatel povinen splnit zákonné požadavky, a v takové situaci je třeba využít jinou formu náhradního plnění.

2. Odběr zboží nebo služeb Druhá forma náhradního plnění spočívá v odběru zboží nebo služeb od organizací,kde více než 50 % zaměstnanců tvoří OZP a které působí na chráněném trhu práce. Tento způsob je výhodný, protože se vyhnete povinným odvodům do státního rozpočtu a zároveň podpoříte chráněné dílny či organizace, které tyto osoby zaměstnávají.

Odebrané zboží, zážitky nebo služby můžete využít například jako dárky pro své zaměstnance. Taková forma plnění je praktická, zejména v období, kdy se řeší vánoční dárky pro zaměstnance.

3. Finanční odvod do státního rozpočtu Pokud nevyužijete žádnou z výše uvedených variant, jste povinni zaplatit finanční odvod do státního rozpočtu. Tento odvod představuje sankci za nesplnění zákonné povinnosti zaměstnávat OZP či nevyužití jiné formy náhradního plnění. 

Výše odvodu činí 2,5 násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí roku, kdy vznikla povinnost plnit povinný podíl OZP, a to za každou osobu. Aktuální výši průměrné mzdy zveřejňuje MPSV v každoročním oznámení.

4. Kombinace forem náhradního plnění Čtvrtou možností je kombinace výše uvedených forem náhradního plnění. Například můžete zaměstnat menší počet osob se zdravotním postižením, než je stanoveno (např. 5 místo 10), a zároveň nakoupit zboží nebo služby od firem působících na chráněném trhu práce.

Cílem náhradního plnění je umožnit firmám splnit své zákonné povinnosti a současně podpořit zaměstnanost osob se zdravotním postižením, stejně jako organizace, které je zaměstnávají, nebo přispět na státní programy zaměřené na jejich podporu. Tento systém je navržen k podpoře sociální a profesní integrace osob se zdravotním postižením do společnosti.

Sami si spočítejte kolik ušetříte:

Kalkulačka