Česká republika má dlouhou tradici občanské společnosti a sociální ekonomiky, která sahá až do 19. století. V tomto období vzniklo množství občanských spolků a církevních organizací, které byly zakládány s důrazem na čestnost, mravnost a vzájemnou podporu. 80. léta 19. století jsou spojována se jménem Cyrila Kampelíka a zakládáním družstevních záložen, kdy svépomoc byla považována za prostředek rozvoje průmyslu a podnikavosti. Zakládaly se spotřební a výrobní spolky dělnictva a měšťanstva, Karel Engliš formuloval principy hospodářského individualismu i solidarismu. V této době se rozvíjel silný altruismus a solidarismus, které odpovídají evropskému myšlení o sociálních podnicích.
Mezi světovými válkami bylo v České republice mnoho vzájemných spolků a družstev, navazujících na tradici národního obrození. Specifikem bylo vysoké množství spolků a sdružení; například v roce 1869 tvořily spolky v českých zemích 40 % všech spolků monarchie. Vrcholu spolkový život dosáhl v roce 1939, kdy existovalo 9115 spolků. V období protektorátu však došlo k výraznému útlumu spolkové činnosti.
Po druhé světové válce došlo k dočasné obnově spolků, družstev a dobrovolnických organizací. Zlom přišel se zákonem č. 68/1951 o dobrovolných organizacích, který transformoval spolky na společenské organizace, sloužící podpoře socialismu. Vznikl Svaz výrobních družstev a byl zřízen fond dlouhodobého úvěru, což přispělo k rozvoji výrobního družstevnictví. Nicméně v období normalizace sedmdesátých let došlo k přísné kontrole spolkové činnosti a většina nestátního neziskového sektoru byla potlačena nebo zničena, neboť nemohl existovat v rámci socialistického režimu.
Po roce 1989 byla spolková a nadační činnost rychle obnovována, zejména díky zákonu č. 83/1990 o sdružování občanů, který umožnil snadnou realizaci práva na svobodné sdružování. Mnoho nově vzniklých sdružení navázalo na tradici spolků zaniklých za socialismu. Další legislativa týkající se nadací, obecně prospěšných společností a církví posílila obnovu třetího sektoru. Obnovu zažila i družstva, která se díky nové legislativě přizpůsobila tržním principům, přesto však mnoho z nich v tržním prostředí neobstálo a přineslo členům zklamání.
Po roce 1989 došlo k výrazné tržní orientaci a odklonu od některých pozitivních principů, které byly rozvíjeny za první republiky. Přesto má Česká republika bohatou tradici třetího sektoru a občanské společnosti, na které může dále stavět. Kromě tradičních spolků a neziskových organizací se ve 21. století začaly více objevovat iniciativy jako CSR (společenská odpovědnost firem), firemní nadace a firemní dobrovolnictví.
Moderní sociální podniky v ČR dnes zahrnují spolky, obecně prospěšné organizace a společnosti s ručením omezeným, které odpovídají evropskému vývoji sociálních podniků, a to jak stylem řízení, tak svou činností a posláním. Nedávným krokem v oblasti sociálních podniků bylo vytvoření právní formy sociálního družstva, které je v některých zahraničních zemích výhradní formou pro sociální podniky. V České republice však tato forma nenalezla velký ohlas, a většina sociálních podniků dává přednost formám občanských sdružení a obecně prospěšných společností.
